První veřejná akce projektu Rozum a Cit pro školy, resp. Rozum a Cit pro školy v Praze se konala ve dnech 22. 1. 2020 (pro Prahu) a 23. 1. 2020 (pro Středočeský kraj) v konferenčním sále Boutique hotelu ABSOLUTUM v Praze.

Přes aktuální chřipkovou epidemii a závěrečné klasifikační porady ve školách se první oficiální představení projektu těšilo velkému zájmu potenciálně spolupracujících škol i návazných organizací. Na každém z kulatých stolů se sešlo okolo 30 účastníků. Naším hlavním záměrem bylo seznámit posluchače s konceptem a principy představovaného projektu, který si klade za cíl komplexně podpořit děti s problémy v učení a chování ve škole a jejich rodiny, resp. ověřit, zda zavedení cílené podpory těchto dětí povede k eliminaci identifikovaných problémů a tím i ke zlepšení kvality života a spokojenosti těchto dětí a jejich rodin.

Vzhledem k tomu, že poznatky, které jsme získaly na obou akcích jsou velmi podobné, prolínají se a tím se potvrzuje i jejich relevantnost, považujeme za efektivní a přínosné jejich společné shrnutí.

Na úvod každého kulatého stolu jsme posluchače seznámili s posláním, poté i s jednotlivými sekcemi organizace Rozum a Cit z. s.

Stěžejním příspěvkem programu byla prezentace základních principů a oblastí zamýšlené metodiky projektu, kterou představila Mgr. Jana Divoká, hlavní garant a tvůrce projektu.

V dalších příspěvcích se poodhalila i řada dalších témat související s problematikou dětí s problémy v učení a chování a jejich rodin. Na téma jsme se podívali z různých stran, z různých úhlů pohledu a s různým zaměřením pozornosti.

Jaké místo má v projektu koučovací přístup? Jak by jeho osvojení si pedagogickými pracovníky mohlo změnit komunikaci s dětmi s jakýmikoliv problémy?

Jak se na problematiku dětí s problémy v učení a chování ve škole a jejich rodin dívá psychoterapeut? Čím může být dětem nebo jejich rodinám psychoterapie přínosná?

Představitelé organizace STOB velmi poutavě vyprávěli o tom, jak souvisí s poruchami pozornosti dětí nejen obsah jejich svačinových krabiček, ale i způsob jejich stravování a celkový života.

Co bylo důvodem, proč se některé školy rozhodly pro spolupráci s naším projektem ještě před oficiálním představením projektu? Jaký přínos v něm vidí? O očekáváních škol, které by s námi rády spolupracovaly se rozvinula zajímavá diskuse, stejně jako o zkušenostech, přínosech a rizicích, které některé školy již s podobných "zásahy" odborníků "z venku" již mají.

Velký zájem vyvolal i příspěvek maminky, profesí sociální pracovnice, která zažila komplikace provázející dítě s problémy ve škole (školní fobie) na vlastní kůži. Sdílela s námi příběh jejich cesty za překonáním řady překážek, pochybností a komplikací. Jejich cesta měla šťastný konec. I proto byla obrovskou inspirací pro všechny posluchače, ať už z řad rodičů, pedagogů nebo odborných pracovníků. 

Posluchače jsme po celou dobu akce podporovali k aktivní účasti v diskusích. Díky tomu se závěr akce nesl v duchu „nekonečné“ diskuse nad problematikou dětí s poruchami chování a učení ve škole v nejrůznějších souvislostech, do kterých tato problematika přesahuje. Diskutující účastníci přinesli řadu velmi zajímavých a podnětných návrhů, které by si svým obsahem ale zasloužily samostatný projekt.

Mezi nejočekávanější přínosy projektu se řadí individuální podpora pedagogických pracovníků, kteří s dětmi pracují přímo na školách. Z názorů diskutujících vyplynula akutní potřeba podpořit pedagogy v individuálních případech, dát jim k dispozici jakousi "mapu", jak se rychle orientovat (v podobě vyvíjené metodiky) a zároveň možnost konzultace dalším odborníkem, poskytnout jim nadhled, "nezaujaté oko" a možnost individuálního mentoringu. Předpokládá se, že to všechno povede ke zvýšení kompetencí a tím i sebevědomí pedagogických pracovníků v náročných situacích.

Pozornost posluchačů se zaměřovala také na výhody mezioborové spolupráce, kdy jednotliví specialisté propojí své odborné kompetence nad individuálním případem na základě sdílení informací a toto "propojení" nebude nadměrně zatěžovat děti a jejich rodiče opakovaným vyprávěním "o co jde". V této souvislosti se nejčastěji vyzdvihovala očekávaná komplexnost podpory hned v několika souvislostech. Komplexnost podpory nejen pro dítě, ale také pro pedagogy i rodiče, tzn. komplexnost podpory celého systému, který kolem dítěte funguje.

Zajímalo nás samozřejmě i to, kde posluchači vidí možná rizika projektu. Nejčastěji se opakovaly obavy z neochoty rodičů spolupracovat, resp. primárně připustit problém, dále z "uzavřenosti" a rigidity současného školského systému a nedostatečné motivovanosti, vyhoření a únavy učitelů.

Objevila se i spousta podnětných námětů k zamyšlení. Posluchači opakovaně doporučovali propojení projektu s pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálně pedagogickými centry, tedy pracovišti, která již mají zasíťované školy a podchycené žáky s poruchami chování a učení ve škole.

Diskuse se rozvíjela i kolem situací, ve kterých děti a jejich rodiny mohou potřebovat podporu. Mezi aktuální témata se v současné době řadí problematika dětí z rozvádějících se rodin, děti ve střídavé péči a v dalších složitých životních situacích, do kterých se rodiny dostávají (nemoci, úmrtí, tragédie, postižení sourozenců atp.). Poptávka byla i po pravidlech spolupráce školy s OSPODem, po možnostech seminářů pro rodiče, svépomocné skupiny atd.

autor textu: Mgr. Pavlína Sadilová, odborný garant projektu