V průběhu projektu vyvstává na povrch důležitost nastavení HRANIC a s tím spojená nezbytnost správného vymezení rolí, které v rámci svého života v různých situacích zastáváme.

Hranice nám pomáhají nastavit si zdravý vztah SAMI K SOBĚ, vymezit si, co je a co není pro každého z nás přijatelné a kam dovolíme či nedovolíme v rámci našeho osobního prostoru, aby druzí lidé vstupovali. Čím lépe si nastavíme své vlastní hranice, tím jasnější budeme vydávat signál pro ostatní, co je pro nás v pořádku a co již ne.

Vyškolení pedagogičtí pracovníci se v rámci každodenního procesu s dětmi potýkají s nastavováním hranic velice intenzivně. Především pak ti vyškolení pracovníci, kteří zastávají roli třídního pedagoga dítěte a zároveň s ním vedou průběžné individuální intervence formou pomáhajících rozhovorů. Pro tyto pedagogy je naprosto nezbytné nabýt zkušenosti, jak zastávat jednotlivé role, aby se vzájemně neprolínaly a nebylo to matoucí pro ně i pro dítě. Důležité je také zmínit pravidelnou interakci s rodiči, kterou pedagogové v rámci své profese zažívají a kde si nezbytnost nastavení HRANIC silně uvědomují.

Současná situace nás uvedla opět do režimu online výuky pro všechny ročníky. Nevzdáváme se, aktivně pokračujeme v intervencích s dětmi a naší prioritou je využít hlavní cíle a přínosy rozběhnutého projektu nejlépe, jak to současné podmínky dovolí.

Pravidelně získáváme důležité informace od vyškolených pedagogických pracovníků, jak se vyvíjí pomáhající rozhovory s dětmi a co všechno se v posledních několika týdnech o dětech nového dozvěděli. Jedna ze stěžejních otázek, které vyplouvají na povrch je, zda vůbec tušíme „Co se nám děti svým mnohdy náročným a nevhodným chováním snaží sdělit“? Jak moc si dovolíme se nad touto otázkou pozastavit a zamyslet se nad hlubší podstatou konkrétního problému? Jak silnou máme tendenci hodnotit jen povrch, aniž bychom se snažili pátrat po příčinách a motivech? Každý si musí na tyto otázky odpovědět sám za sebe. Pro nás je v tuto chvíli zcela zásadní, že jedním z klíčových přínosů tohoto projektu je soustředění se právě na tyto otázky a snažit se díky pomáhajícím rozhovorům hledat odpovědi. Jemným, přirozeným způsobem, s notnou dávkou laskavosti a přijetí rozkrývat tajné komnaty dětské duše.

Děti mají svůj svět, mají své vlastní způsoby, jak vyjadřují své potřeby a přání, kterým mnohdy samy na racionální rovině nerozumí. Častokrát se jedná o hluboké podvědomé programy, které jsou ovlivněny předchozími zážitky a zkušenostmi. Jejich zdánlivě nevhodné chování je volání o pomoc. Volají po přijetí, pozornosti, po lásce. Všemožně se snaží ukázat, že „něco“ není v souladu s jejich potřebami a že jejich vnitřní svět prahne po rovnováze. A právě tady, v těchto situacích, je naprosto rozhodující, jak my, jako dospělí, zareagujeme. Zda dítěti dáme šanci a budeme společně pátrat a hledat řešení nebo zda je pouze onálepkujeme a uvrhneme do pocitů bezmoci.

Navzdory všemu, co dnešní doba spojená s Covid 19 přináší za překážky, se nám úspěšně daří pokračovat v projektu. Jsme nadšení z aktivního a motivujícího přístupu vyškolených pedagogických pracovníků, kteří jak v osobním kontaktu, tak v online prostředí dokáží skvěle využívat svých schopností a profesionálně je propojovat s nástroji a principy edukačně terapeutického balíčku při pomáhajících rozhovorech.

Pomáhající rozhovor hraje klíčovou roli ve spolupráci vyškoleného pedagogického pracovníka a dítěte a je hlavním pilířem úspěšného procesu, který vede ke kýženému výsledku, tedy k podpoře dětí s poruchami chování a učení.

Jednotlivé principy pomáhajícího rozhovoru jsou obšírně vymezeny v příručce edukačně terapeutického balíčku, který patří mezi stěžejní dokumenty celého projektu. Přesto si zde dovolíme v krátkosti připomenout důležité body, které jsou nezbytným předpokladem úspěšného vedení pomáhajícího rozhovoru.

V rámci projektu Rozum a Cit pro školy a Rozum a Cit pro školy v Praze byl vypracován komplexní kompetenční model pro vyškolené pedagogické pracovníky a odborné garanty pro školy.

Hlavním cílem kompetenčního modelu je nastavení a vymezení dílčích kompetencí, znalostí a dovedností, kterých by měli lidé na určených pracovních pozicích dosahovat. Zároveň se jedná o důležitý nástroj, který umožňuje nastavení dílčích cílů v oblasti odborných znalostí, měkkých dovedností a osobního rozvoje.

Kompetenční modely se vyplňují s pedagogy a odbornými garanty v počátku projektu, tedy na začátku období, kdy se zahajují individuální intervence s dětmi, aby se identifikoval aktuální stav a definovaly případné nedostatky či potřeby.

Přestože byl kompetenční model vypracován do velkých detailů a zahrnuje skvělý přehled jednotlivých oblastí pro individuální rozvoj, pro potřeby projektu se budeme soustředit především na klíčové parametry, jako jsou komunikační dovednosti, schopnost naslouchat, práce s edukačně terapeutickým balíčkem apod.

Zhodnocení nastavených cílů jednotlivých pracovníků bude probíhat v průběhu června, kdy dojde k postupnému ukončování intervencí s dětmi. Na plnění cílů bude tedy jen velmi krátké období, cca 5–6 měsíců, z tohoto důvodu je důležité soustředit se pouze na nejdůležitější body kompetenčního modelu tak, aby jednotlivé cíle byly jak motivační, tak realistické a dosažitelné.