Navzdory všemu, co dnešní doba spojená s Covid 19 přináší za překážky, se nám úspěšně daří pokračovat v projektu. Jsme nadšení z aktivního a motivujícího přístupu vyškolených pedagogických pracovníků, kteří jak v osobním kontaktu, tak v online prostředí dokáží skvěle využívat svých schopností a profesionálně je propojovat s nástroji a principy edukačně terapeutického balíčku při pomáhajících rozhovorech.
Pomáhající rozhovor hraje klíčovou roli ve spolupráci vyškoleného pedagogického pracovníka a dítěte a je hlavním pilířem úspěšného procesu, který vede ke kýženému výsledku, tedy k podpoře dětí s poruchami chování a učení.
Jednotlivé principy pomáhajícího rozhovoru jsou obšírně vymezeny v příručce edukačně terapeutického balíčku, který patří mezi stěžejní dokumenty celého projektu. Přesto si zde dovolíme v krátkosti připomenout důležité body, které jsou nezbytným předpokladem úspěšného vedení pomáhajícího rozhovoru.
MEZI HLAVNÍ PRINCIPY POMÁHAJÍCÍHO ROZHOVORU PATŘÍ:
- vytvoření bezpečného prostoru, kde se dítě bude „oddávat“ důvěře a postupně otevírat svůj vnitřní svět
- bezmezné přijetí dítěte takového, jaké je
- aktivní naslouchání, tedy způsob, jak dítěti přirozeně vyjádřit, že jeho myšlenky a slova jsou platná, zajímavá a důležitá
- posilování silných stránek dítěte a jeho vědomí „jsem tady správně“
- budování víry v sebe a své schopnosti
Již nyní můžeme v rámci probíhajícího procesu na jednotlivých školách pozorovat, že „správně“ vedené pomáhající rozhovory dětem velice pomáhají. Vyškolení pedagogičtí pracovníci nám dávají první zpětné vazby, kde popisují následující přínosy:
- děti dávají velmi silně, různým způsobem, najevo, že oceňují čas, který je věnován jen jim samotným
- děti se přirozeně učí, že i ve škole může být bezpečné místo, kde se mohou otevřeně vyjádřit
- děti více komunikují, jsou hravé, vynalézavé a vždy se těší na další setkání
- vyškolení pedagogičtí pracovníci nahlíží do vnitřního světa dítěte, což jim umožňuje hlubší poznání a pochopení souvislostí jejich problémů v učení či chování
- v mnohých případech také dochází k posílení vztahu mezi pedagogem a rodičem daného dítěte, jelikož zásady pomáhajícího rozhovoru se přirozeně uplatňují i v této interakci
Důležité je také zmínit skutečnost, že v rámci pomáhajícího rozhovoru nedochází pouze k rozvoji daného dítěte, ale má to nepřímý vliv na osobní rozvoj vyškolených pedagogických pracovníků. Tyto vzájemné procesy mezi vyškoleným pracovníkem a dítětem umožňují pedagogům hlubokou introspekci vlastních zažitých stereotypů, navyknutých způsobů myšlení a chování vůči dítěti. Otevírá se zde prostor pro vnitřní, osobní změnu, která má vliv nejen na konkrétního jedince, ale také na širší okolí, který nabyté schopnosti a dovednosti přirozeným způsobem šíří dál.
Projekt nám již v jeho začátcích ukazuje velký přesah. V žádném případě se tedy nejedná o obyčejnou interakci mezi dospělým a dítětem. V jednotlivých procesech se „šahá“ mnohem hlouběji, a to do samotné podstaty člověka. Je však na každém, kolik a co přesně si z tohoto velkého celku odnese a začlení do svého života.
Autor textu: Mgr. Petra Flemrová, odborný garant pro školy