Distanční vzdělávání se během letošního roku stalo nedílnou součástí našich životů. Na novou situaci reagujeme i v rámci projektu Rozum a Cit pro školy a do vznikající metodiky aktuálně zařazujeme kapitolu věnující se dětem s problémy v učení a chování ve škole v režimu domácího vzdělávání.

Děti s problémy v učení, které potřebují i za běžného režimu prezenční výuky pomoc rodičů, učitelů a asistentů patří mezi skupiny dětí, pro které je distanční výuka extrémně náročná. Pokud k této skutečnosti přistupuje ještě nějaká další komplikace, např. nedostatečné technické vybavení rodiny nebo chybějící podpora rodičů, dostávají se tyto děti do pasti a jejich potíže se prohlubují.

Na začátku listopadu 2020 vyšla tematická zpráva České školní inspekce, která velmi přehledně prezentuje závěry dotazníkového šetření zaměřeného na reflexi období distančního vzdělávání ve 2.pololetí školního roku 2019/2020, a to z pohledu žáků i pedagogů. Na základě těchto zjištění zároveň formuluje základní doporučení pro tento typ výuky.

Souhrn doporučení pro školy uvedený v této zprávě je velmi inspirativní, zároveň přehledný a doplněný o odkazy na konkrétní metodickou inspiraci (webináře, články, podcasty atd.).

Zmiňovaný průzkum vedl k závěru, že prvním předpokladem efektivity on-line výuky je její organizační zvládnutí.

Je vhodné zvolit pevnou organizaci distanční výuky – rozvrh, který bude maximálně efektivní pro žáky, vstřícný k rodičům (zejména na 1.stupni) a zároveň umožní i psychohygienu učitelů.

Je důležité zvolit jednotnou vzdělávací platformu, všechny informace přehledně zpřístupnit žákům i rodičům a nastavit pravidelnou periodicitu zasílání informací.

Většina dotazovaných učitelů se shodla na potřebě dělit třídy do menších skupin (5-7 dětí). Důvodem je zejména zapojení všech dětí do výuky. Ve velkém počtu se neaktivní děti „ztrácí“ už jen tím, že nejsou všechny vidět na obrazovce.

Jedním ze zásadních zjištění byla skutečnost, že překlopení prezenční výuky do virtuálního prostředí poměrem 1:1 není efektivní.

V průběhu online výuky by nemělo převládat probírání nového učiva, které je pro žáky, rodiče i učitele velkou zátěží. Pozornost by měla být zaměřena více na opakování a upevňování již probraného učiva.

Druhým předpokladem efektivity distanční výuky i podmínkou pro spokojenost s ní je získávání zpětné vazby, a to od žáků i učitelů. Spokojenost na straně žáků je spojená mj. se zažíváním úspěchu. V běžné prezenční výuce je část zpětné vazby poskytována neverbálním projevem učitele a reakcí spolužáků. To při on-line výuce chybí. Proto je důležité zaměřit se na časté poskytování zpětné vazby.

Souvisí to i s potřebou sociálního kontaktu, který se ukázal jako stěžejní a byl v jarním období často podceňován. Zejména žáci 2.stupně byli s velkou částí učitelů v kontaktu pouze přes email.

Zásadní význam má pak pro žáky sociální kontakt se spolužáky. Distanční výuka by tedy měla sociální kontakt prostřednictvím on-line nástrojů umožňovat. Současně by měly být sociální dovednosti i během tohoto způsobu výuky rozvíjeny a žáci by se měli ve virtuálním prostředí učit spolupracovat, tzn. je potřeba zaměřit se na podporu skupinové práce v on-line prostředí. Naopak je potřeba pečlivě zvažovat zadávání samostatné práce (např. referát, prezentace) – tím byli žáci v jarním období zahlceni a trávili pak u počítače mnoho dalšího času i mimo výuku. Proto se doporučuje doplňovat on-line výuku praktickými úlohami, které s ní souvisí a jsou koncipovány tak, aby se při jejich plnění mohli žáci pohybovat.

Z toho vyplývá, že jedním ze základních doporučení je věnovat se cíleně rozvíjení sociálního kontaktu žáků se všemi svými vyučujícími, ale také rozvíjení komunikace pedagogů s rodiči dětí. Učitelé, kteří se na to zaměřili už v jarním období velmi pozitivně hodnotí přínosy tohoto přístupu, což vystihuje následující vyjádření jedné z dotazovaných vyučujících: „Lépe jsem se seznámila se situací žáků, což mi umožnilo proměnit náhled na ně a vedlo k většímu rozmýšlení, co komu zadávat, jak diferencovat.“

Doporučuje se zvýšit intenzitu komunikace třídního učitele s žáky a jejich rodiči, zvláště nemohou-li se pravidelně účastnit on-line výuky. Je potřeba cíleně se zaměřit na komunikaci s rodiči zejména nejmladších žáků a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, což zahrnuje i cílovou skupinu našeho projektu, tj. děti s poruchami učení a chování ve škole.

Třetím předpokladem efektivity distanční výuky je, aby žáci dosahovali takových výsledků, jakých pedagog očekává, že by měli dosáhnout. Ze zprávy ČŠI však vyplývá, že v jarním období velká část učitelů nijak neupravila a neredukovala vzdělávací obsah a věnovala se distančně jeho postupnému probírání. Takový postup velmi snižoval efektivitu on-line výuky.

Na základě této zkušenosti ČŠI doporučuje redukovat obsah vzdělávání především v naukových předmětech. Stanovit prioritní dovednosti a znalosti a věnovat jim pozornost, byť to bude na úkor dalšího vzdělávání.  Stejně tak se doporučuje soustředit se na neustálé zapojování žáků do on-line výuky a umožnit jim tak být aktivní, a to opět i za cenu upozadění plánovaného vzdělávacího obsahu.

Tolik stručný náhled do aktuální zprávy České školní inspekce. 

Dlouhodobá distanční výuka klade obrovské nároky na žáky, rodiče i pedagogy. S plným vědomím této situace se proto snažíme projekt Rozum a Cit pro školy co nejvíce přizpůsobit aktuálnímu dění a to nejen rozšířením připravované metodiky o toto téma, ale i flexibilní změnou spolupráce s pedagogy, ať již v rámci jejich školení nebo v rámci jejich přímé práce se žáky.

autor textu: Mgr. Pavlína Sadilová, odborný garant projektu