Naše země se postupně probouzí k životu po období nucené pauzy způsobené pandemií nového koronaviru. Míra stresu, kterou toto období přineslo, je podobná té, jakou zažívají lidé při živelných katastrofách. Možná bychom tedy mohli situaci metaforicky nazvat "kovidovým zemětřesením". Zasáhlo snad všechny oblasti našeho života, školství nevyjímaje. Důsledky onoho pomyslného zemětřesení právě ve školství dolehly na mnohé z nás, bez ohledu na to, jestli jsme v roli žáka, studenta, rodiče, prarodiče, pedagoga nebo zaměstnavatele rodičů dětí, které zůstaly díky uzavření škol doma.

Kovidovým zemětřesením byly citelně narušeny základy generacemi a léty zažitých, zautomatizovaných a v řadě případů i nedotknutelných procesů. Byly a jsou bazálně ohroženy naše jistoty a v mnoha ohledech byly zničeny i známé zajeté koleje, které nás vedly životem a dávaly alespoň základní pocit bezpečí.

Co nyní s tím?

Máme dvě možnosti. Buď se snažit stůj co stůj vrátit k původnímu životu - odklidit trosky, zasypat díry, vyměnit pár střešních tašek či okapů a svařit staré známé koleje… nebo situaci využít a otevřít se novému.

V případě školství by se takový pokrok mohl udát například v oblasti nároků a způsobu vedení výuky i komunikace s žáky, s rodiči i pedagogickými pracovníky, resp. zaměstnanci školy navzájem.

Vždyť inovativní metody práce s žáky a studenty se snaží být zaváděny v našem školství už dlouho. Dlouho se též volá po individuálním přístupu k dětem, po efektivnější komunikaci školy a rodiny, po flexibilnější a otevřenější výuce, která by nekladla důraz jen na vědomosti, ale soustředila se i na rozvoj kompetencí k celoživotnímu učení, kompetencí pracovních a sociálních vč. rozvoje tak důležité emoční inteligence. Na některých školách se jistě výše zmíněné dařilo, daří a věříme, že dařit bude. Nicméně, úroveň škol je stále ještě různá, což potvrdila i nastalá situace.

Které momenty situace způsobené kovidovým zemětřesením nahrávají variantě otevření se novému?

Například on-line výuka, která byla do té doby považována za příliš složitou, neosobní a neefektivní. Najednou hrála prim. I přes prvotní potíže se ukázalo, že řada škol dokáže být v tomto ohledu flexibilní, technicky zdatná.

Dětem se naskytla šance, aby se staly samostatnějšími, vynalézavějšími, zodpovědnějšími, zdatnější technicky i sociálně. Rodičům a učitelům se v mnoha případech také podařilo prohloubit vzájemné vztahy a vzájemně se lépe chápat.

Jak je to možné?

Odpověď je nasnadě! Situace nás totiž přivedla k nutnosti KOMUNIKOVAT. A to ne lecjak. Museli jsme začít hledat nejrůznější způsoby, jak se efektivně propojit, být při tom kreativní, ale i tolerantní, ohleduplní ke schopnostem druhých, což nás dovedlo k nutnosti překonávat frustrační toleranci a hledat kompromisy.

V tomto ohledu nemůžeme nepřipomenou problematiku dětí s problémy v učení a chování a jejich rodin (tj. cílovou skupinu projektů Rozum a Cit pro školy). Právě je mohla neefektivní komunikace se školami po dobu jejich uzavření dostávat do značně problematických situací, které mohou znamenat řadu důsledků do budoucna.

Výzva pro projekty Rozum a Cit pro školy…

Pro naše projekty Rozum a Cit pro školy a Rozum a Cit pro školy v Praze byla nastalá situace velkou výzvou. Vyvstala otázka, jak se na situaci podívat inovativně. Nakonec jsme došli k závěru, že v určitých momentech je projekt velmi univerzální a pro jeho realizaci je v zásadě jedno, jedná-li se o situaci klidu nebo kovidového či jiného zemětřesení. Toto zjištění je pro nás velkým povzbuzením i výzvou zároveň, protože si uvědomujeme, že metodiky, které v rámci projektů vznikají a kladou si za cíl právě podporu dětí s problémy v učení a chování a jejich rodin, tím nabývají ještě více na aktuálnosti.

autor textu: Mgr. Pavlína Sadilová, odborný garant projektu